Hned jsme se pustili zdolat první kopec z Kvildy směrem na Prameny Vltavy. Valda, ačkoliv si nevěřil, tak ho vyběhl první. První zastávka bylo rozcestí. Každý se řádně občerstvil a poté se dále pokračovalo směr Bučina. Čekal nás další dlouhý výstup, ve kterém překvapil Milan. Kombinace rychlých lyží s dobrou mázou dělá divy. Do patnácti minut jsme se všichni sešli ještě v plném počtu. Následovala zasloužená odměna - cesta dolů s motivací občerstvení. Terén se klikatil, avšak záludná byla silně pravotočivá zatáčka. Tam se prověřila připravenost. Zatímco téměř všichni zatočili doprava, Zdenda se rozhodl nejspíš jet rovně. Pod kopcem jsme marně čekali na posledního. Asi po deseti minutách nervozity a vidin z hladu jsme se rozhodli Zdendu hledat. Vydáváme se směrem na druhé rozcestí, které musel projet. Ani tam jsme se nedočkali. Vznikl plán dvě! Rozdělit se! Milan s Vláďou jeli naproti do kopce k pravotočivé zatáčce. Valda, Jitka a Dominik se vydali zpět pod plánovaný kopec od Bučiny, asi 500 m vzdálený. Po pár minutách se opět všichni scházíme, ale bez chybějícího člena. Dominika napadlo, že by svému tátovi mohl zavolat. Ani tento nápad nepochodil, jelikož mobil tatínka vyzváněl v batohu na zádech Dominika. Není čas ptát se kdo je kdo. Přestáváme situaci řešit, začínalo kručet v břiše. Musíme na Knížecí pláně. V hospůdce nikdo nepohrdnul teplou polévkou a trochou toho "iontového" nápoje s příchutí chmelu. Čas nás popohání, proto se vydáváme směrem zpět na Kvildu. To byl v pořadí třetí táhlý kopec, který neměl konce. Pořád jsme přemýšleli, kde náš ztracený kamarád skončil a zda se mu něco nestalo.

Konečně jsme na Kvildě! Milan nachází za stěračem auta vzkaz - "Jsem v pekárně, nemám peníze - Zdeněk"! V tu chvíli se všem ulevilo a sranda byla na místě. Zdendu jsme opravdu našli ve vyhlášené kvildské pekárně i s účtenkou. I přes veškeré zápletky byl konec dobrý - všechno dobré.

Jitka Kytka - únor 2015