V sobotu 7. února 2015 jsme se vydali na Šumavu na běžky. Osazenstvo (Dominik, Zdeněk, Vláďa K., Jitka Kytka, Valda závodník a Milan) bylo dosti početné, celkem tedy šest "vytrvalostních" běžců. Počasí nám ten den přispívalo k dobré atmosféře plné srandy. Asi v půl jedenácté dopoledne jsme dojeli na start naší trasy. Tím místem byla Kvilda. Všichni se ihned začali strojit a rozcvičovat. Každý zvolil jinou mázu, někdo nemazal vůbec a někdo zas máznul univerzál tří barev. Zdeněk si vybral pro tento den běžky značky Artist Rubín, které vyladil stylovými botami s pronikavě oranžovými tkaničkami.

Hned jsme se pustili zdolat první kopec z Kvildy směrem na Prameny Vltavy. Valda, ačkoliv si nevěřil, tak ho vyběhl první. První zastávka bylo rozcestí. Každý se řádně občerstvil a poté se dále pokračovalo směr Bučina. Čekal nás další dlouhý výstup, ve kterém překvapil Milan. Kombinace rychlých lyží s dobrou mázou dělá divy. Do patnácti minut jsme se všichni sešli ještě v plném počtu. Následovala zasloužená odměna - cesta dolů s motivací občerstvení. Terén se klikatil, avšak záludná byla silně pravotočivá zatáčka. Tam se prověřila připravenost. Zatímco téměř všichni zatočili doprava, Zdenda se rozhodl nejspíš jet rovně. Pod kopcem jsme marně čekali na posledního. Asi po deseti minutách nervozity a vidin z hladu jsme se rozhodli Zdendu hledat. Vydáváme se směrem na druhé rozcestí, které musel projet. Ani tam jsme se nedočkali. Vznikl plán dvě! Rozdělit se! Milan s Vláďou jeli naproti do kopce k pravotočivé zatáčce. Valda, Jitka a Dominik se vydali zpět pod plánovaný kopec od Bučiny, asi 500 m vzdálený. Po pár minutách se opět všichni scházíme, ale bez chybějícího člena. Dominika napadlo, že by svému tátovi mohl zavolat. Ani tento nápad nepochodil, jelikož mobil tatínka vyzváněl v batohu na zádech Dominika. Není čas ptát se kdo je kdo. Přestáváme situaci řešit, začínalo kručet v břiše. Musíme na Knížecí pláně. V hospůdce nikdo nepohrdnul teplou polévkou a trochou toho "iontového" nápoje s příchutí chmelu. Čas nás popohání, proto se vydáváme směrem zpět na Kvildu. To byl v pořadí třetí táhlý kopec, který neměl konce. Pořád jsme přemýšleli, kde náš ztracený kamarád skončil a zda se mu něco nestalo.

Konečně jsme na Kvildě! Milan nachází za stěračem auta vzkaz - "Jsem v pekárně, nemám peníze - Zdeněk"! V tu chvíli se všem ulevilo a sranda byla na místě. Zdendu jsme opravdu našli ve vyhlášené kvildské pekárně i s účtenkou. I přes veškeré zápletky byl konec dobrý - všechno dobré.

 

Jitka Kytka - únor 2015

Hodnotná cykloturistická tůra bylo rozhodně putování údolím Moravské Sázavy od Zábřehu proti vodě a údolím potoka Březná, končící až v městečku Štíty. Při cestě činnost kulturně–poznávací, zřícenina hradu Hoštejn a Acrobatpark ve Štítech. Sobotní tůra vedla potom do horní části Litovelského Pomoraví nad Litovlí. Tam už to ale taková cykloturistická krása nebyla. Návštěva Mladečských jeskyní proběhla v rámci trasy, k tomu nějaké to cestovní osvěžení při slunném odpoledni, ale do cyklo-ráje má tahle oblast celkem dost daleko… Poslední den záletu pak už turistika individuálně, jak kdo chtěl a cítil, třeba vycházka na skály u Šumperka nebo hrad Bouzov…

Všichni jsme byli hodně rádi, že „následné události“ nedopadly tak zle, jak dopadnout mohly. Členové jedné ze skupin vracející se za tmy ze Štítů na ubytování v obci Zborov si budou dlouho pamatovat, jak byli smeteni z vozovky vozidlem z protisměru. Skupina skončila v silničním příkopu. Došlo i ke kontaktu „tělo na plech“ a nárazu vozidla do přípojného vozíku s malou Terezkou… Bylo to o několika centimetrech. Vše nakonec bez zranění, škody materiální a zejména morální. Můžeme mluvit o štěstí velikém…

LZT - říjen 2014

<<< zpět










detail